Vánoční příběh o štěstí, folii a dívce v autě

Vánoční příběh o štěstí, folii a dívce v autě

Následující řádky ať, prosím, jsou předčítány podmanivě přihloublým sametově mužským hlasem po chvíli ztišení, která vykouzlí nádech horkého motoru. Zastřeným tónem ať je odvykládána smutná historie jednoho osamělého vlka, který za koženým volantem byl blízko tomu potkat životní štěstí na zaprášené silnici.

Karel není sám, životem ho provází jeho BMW, jeho věrná družka, jeho domov. Nespočet zastávek na linii jeho čtyřiceti let by bez ní nebylo. Tmavá folie na skle, která nejednou přijala úder prachu a kamení, zřetelně odděluje svět venku od toho uvnitř. Karel laskavě a pevně objímá prsty volant svého luxusního vozu a trochu smutně se zadívá na sedadlo spolujezdce, které už dvacet let skví stále stejnou neprosezenou novotou.

To se má v příštích okamžicích změnit. Nebo nemá.

Na štěrku kraje, kde asfalt dávno vymyla svéhlavá voda, stojí ona. Vykrojené boky, štíhlé nohy a celá poezie dokonalé přírody řeže Karla do očí. Vrstvička prachu na jemných botkách dává tušit dlouhou cestu. Její zdvižený palec neodolatelně táhne řidičovu nohu k brzdě. Jak zastavuje, vidí Karel skrze sklo temné, hluboké oči přikyvující v osamělém porozumění.

Pro tuhle chvíli trávil život na cestách. Hnědé oči a štíhlé boky svítily před ním, i když zavřel oči. Kola se při zastavení jemně zhoupnou. Motor pomalu vydýchává. Sametová ruka otevírá dveře. Karlovy zorničky se rozšiřují, jeho oči nevěří tomu, co vidí. Do auta se překotně dere cosi velikého v obrovských kanadách. Těžce dopadne do sedačky, která v tu ránu zapluje hluboko pod Karlovu. Skřípavý hlas rozřízne ticho: „Jedete na Brod?“ Mělké modré oči na řidiče bezvýrazně hledí a on jen slabě kývne.

BMW se těžce rozjíždí. Řidič se pomalu vzpamatovává a rozhlíží za okno, kde celý svět zdá se být bez chyby. Postupně mu začne na mysli vyvstávat, jak kdysi na začátku zimy polepil svá okna tmavou fólií, aby zakryl jemné prasklinky po odletujícím posypu. Ještě by si vybavil i benzínku, kde ji kupoval.

Pak si vzpomněl na školu a na to, co jim kdysi vyprávěli o vzduchových a vodních bublinách, které se chovají jako čočky spojky a dokážou všechno za sebou zeštíhlit. I z bledých modrých očí se za tmavou blánou staly hluboké temné studny. Karel zastavuje v Brodě a zamumlá něco na rozloučenou

Konec patetického přednesu.

Teď by se pro pořádek a naplnění evropských norem slušelo říci, že žádný Karel není a autofolie, byť nekvalitně provedená takto nefunguje. Že to byla, milý Brusele, legrace. Tak a teď k tomu můžeme přidat značku CE.

Ale…Ono to není jen o předpisech. Kvalitní tónovací folie musí opravdu splňovat kvalitativní požadavky na barevné korekce a odolná vůči vnějším vlivům, zejména nedělat bubliny, které mohou být opravdu nebezpečné kvůli optickým efektům, které mohou způsobit.

Aby člověk nedopadl jako Karel, stačilo by svěřit některé práce odborníkům, například jako je výměna autoskla. Howgh.